V homiletickém spisu Otče náš se kappadocký teolog snaží v pěti kázáních vyložit jednu z nejstarších křesťanských modliteb, kterou podle Matoušova evangelia předal během horského kázání svým učedníkům sám Ježíš. Vedle důrazu na nutnost modlitby se Řehoř zabývá otázkou, jak se správně modlit, za co prosit, jak děkovat a jak se k modlitbě duchovně připravit. Aby člověk mohl považovat Boha za svého Otce, musí na sobě nejprve pozorovat jakousi podobnost s Bohem. Té může dosáhnout pouze tehdy, když se oprostí od vášní a všeho zla a vede ctnostný život. Jedině pak jej smí s důvěrou oslovovat jako svého Otce. Řehořovy úvahy o povaze křesťanské modlitby neztrácejí dodnes na aktuálnosti a mohou přispět také k současným diskusím nad podobou jejího tradičního textu.

Spolu se svým bratrem Basilem z Kaisareie a přítelem Řehořem z Nazianzu patří Řehoř z Nyssy (asi 335 – asi 395 po Kr.) k trojici velkých kappadockých teologů, kteří položili základy křesťanského učení v jeho navázání na biblické poselství i dědictví řecké filosofie.

Kniha vychází s laskavou podporou profesora Pavla Matějíčka.