Meziprůzkum nejblíž uplynutého obsahuje pokusy o vystavění ideálního prostoru bez opěr experimentální prózy, v nemž se aktéři zbaveni tíhy zábran a předsudků pohybují co nejvolněji.

V Přestořeči, která už není "meziprůzkumem" možností, pak spisovatelka ověřuje, do jaké míry se takto rozvinuté dění dotýká toho, kdo jej rozvířil, zjitřil a tím je i stvořil.

V nejednoduché výstavbě inspirované barokní architekturou se vlastně jako by také zrcadlil ve skrytém spisovatelčině úpmyslu nevyzpytatelný chod času a dějin, chod světla, chod lidských osudů v něm, chod, který k úplnosti teprve spěje.